Již nějaký čas existuje něco, čemu se říká certifikát původu bioplynu/ biometanu. Jeho význam, roli a dopady na obor si nyní přiblížíme.
Certifikát původu uděluje v ČR instituce OTE na základě doloženého původu zpracovávaného vstupního substrátu – zdroje vyrobené energie (elektrické, termické, bioCNG, ale také hnojiva (auditory jsou ISCC, REDcert, KZR INiG, SURE či další)). Pro představu, o certifikát nemá ekonomickou cenu žádat, pokud bude kdokoli jakkoli produkovat energii z uhlí (zdá se, že bohužel ani ze dřeva, tedy štěpky), jelikož nákupní cena certifikátu zpravidla převýší jeho tržní cenu.
Není všechno zelené jak se tváří
Ani zdánlivě obnovitelný zdroj, jako je například silážní kukuřice (primární zemědělská produkce), nemusí certifikát získat, resp. jej získá ale bude značně drahý a tedy neekonomický. Na poli, kde je kukuřice pěstována, se musí jezdit traktorem při osevu, chemicky chránit produkci, při hnojení a při sklizni znovu spotřebovávat fosilní paliva, bude mít uhlíková stopa takto vyrobeného substrátu již zajímavé (negativní z pohledu ekonomičnosti) hodnoty. Pak se přidá logistika meziproduktů, nezelená energie využívaná při výrobě, a to už může být uhlíková stopa úplně někde jinde (terminologie říká „klimaticky nešetrná“ a tedy penalizovaná). Metodika, podle které se tvoří podklady pro udělení certifikátu původu všechny činnosti s výrobou spojené sleduje (terminologicky „audituje“), jednotlivé dílčí úkony a jejich vliv na prostředí sčítá a výsledek je situace zelené či nešetrné energie ALE hlavně v souvislosti s původem, jakou vysokou (negativní) či nízkou (pozitivní) má certifikát pořizovací hodnotu od OTE.
Zelené povolenky
Pro institut ESG reportingu je certifikát původu jakousi zelenou povolenkou. Ale pouze v situaci, kdy hodnocení je zelené. Nyní ESG reportující firma, tedy korporát, bude dříve či později (dříve a již nyní) od svých dodavatelů a subdodavatelů vyžadovat doložení jejich zelenosti dle ESG pravidel. Trh s certifikáty původu se vytváří (v rámci ETS II. od roku 2027 v platnosti (nyní ve verzi pouze „shadow“ accounting systému = přípravy vykazování)) a firmy se mohou dostat do situace, kdy zjistí, že vozový park nemusí být plný elektromobilů (zpozorněte – i auta na baterie budou muset vykazovat nabíjení na zelenou elektřinu, tedy bude se dokládat a auditovat zdroj elektrické energie a běžná zásuvka nebude zelená), pokud se nevyplatí ekonomicky a z pohledu potřeb firmy. Např. německý Mercedes-Benz bude raději kupovat certifikáty a vyrábět dále většinu vozů na bázi spalovacích motorů – rozhodnutí managementu z pohledu ekonomické výhodnosti či nevýhodnosti (elektro aut, resp. reálné poptávky po těchto produktech).
Tlak na uhlíkovou neutralitu jednotlivých subjektů bude důvodem navýšení poptávky po těchto zelených povolenkách – zárukách původu, chcete-li. Certifikátech, které budou reálně zelené, obnovitelné, v rámci cirkulární ekonomiky definovatelné a uchopitelné v procesu auditu původu. Například nadnárodní obchodní řetězce již nyní tlačí na své partnery a vyžadují razantní a doložitelné snižování uhlíkové stopy (proč Rohlik.cz kupuje ve velkém dodávky z druhé ruky z Norska jezdící na bioCNG? Proč DHL Německo masivně kupuje přepravní auta (v první fázi 150) na bioCNG a buduje vlastní zdroje bioCNG s cílem redukovat 15tis. tun CO2 ročně?). Byť pravidla hlásí, že se jedná pouze o podniky nad 500 zaměstnanců, větvením na subdodavatele se nakonec dostáváme k tomu, že i malí podnikatelé, budou muset nějakým způsobem dokládat svou uhlíkovou stopu = aby mohli být kvalifikováni jako obchodní partneři.
Pojďme konkrétně
Cena megawatty biometanu (bioCNG pro dopravu) vyrobené z bioplynu s certifikátem původu je 1 koruna. Je zde ale jedna velmi zásadní podmínka. Výrobce nesmí na svou technologii využít investiční dotaci. Pokud je biometan vyprán (upgradován) na technologii pořízené prostřednictvím investiční dotace, bude certifikát stát 400 korun za megawattu, v případě zemědělské bioplynové stanice. V případě odpadové bioplynky se jedna megawatta certifikačně kupuje za 800 korun (sic).
Pokud tedy bude investor zamýšlet projekt bioplynové stanice, vyplývá z výše napsaného, že projekt bez investičních dotací by mohl být obchodně velmi zajímavý (zatím je těchto investic v počtu do deseti v rámci celé ČR a dalších moc v sektoru megawattových bioplynek nepřibude). Certifikát původu v hodnotě jedné koruny jednoznačně motivuje nevyužívat veřejných dotačních prostředků. Proč? Primární důvod, zatím nikdo neví, kolik bude stát zelené svědomí za rok či za roky tři a zda bude vyšší prodejní cena certifikátu než jeho pořízení od státu (nákupní regulovaná cena) ale s největší pravděpodobností bude vyšší. Důvod číslo dvě, protože zelený bonus na biometan.
Zelený bonus na biometan je zajištěný na 20let (stejně jako byly výkupní ceny FTV před rokem 2010). Zelený bonus tzv. pokročilého biometanu (bioCNG) je až 2x vyšší než standardního (primární produkce vs. odpadové zdroje výroby bioplynu, resp. biometanu). Během 20let může výkupní cena bioCNG narůst až 5x ze základu roku, ve kterém bylo zařízení na vypírání biometanu uvedeno do provozu. Predikovaná cena za jednu megawatthodinu zpětně za rok 2024 je 1.500 korun.
Základní otázkou zůstává – kde vzít zdroj pokročilého biometanu, tedy bioplynu, zpracovaného z odpadů a řádně certifikovaného auditorem? Na střeše domu či na větrné hůrce bioplyn budete chytat marně.
Jednou z mála připravených a efektivních řešení jsou Modulové Odpadové Bioplynové Stanice (MOBPS). Lokálně – odpadově – podlimitně – efektivně - zeleně!
Komentáře