Celospolečenská debata, nyní už spíše spor, o zálohování stále víří odpadářské vody. Zdá se, že ministerstvo pod vedením Petra Hladíka neřeší snad nic jiného a ostatní oblasti odpadového hospodářství začínají strádat. Elektrozařízení by mohlo vyprávět. Spor se vede dál i přes to, že drtivá většina společnosti je proti zavedení povinných záloh a debata měla být již dávno uzavřena.
Zjednodušeně řečeno: Nápojáři, obaláři a ministr na straně jedné a až na pár výjimek zbytek společnosti na straně druhé přináší více či méně silné argumenty do debaty o tom, zda mít či nemít zálohy na jednorázové plastové a plechové nápojové obaly v podobě PET lahví a plechovek.
Hlasy, které jsou pro zavedení povinného zálohování například tvrdí, že obce odmítají zavedení povinných záloh, protože z toho profitují. Proto jsme oslovili zástupce obcí, společností technických služeb a odborníků z oblasti odpadů a položili jim následující tři otázky:
- Opravdu obce profitují? Případně jak?
- Je pro občany pozitivní či negativní?
- Jakou mají obce motivaci k tomu, aby jejich separační systémy byly efektivní a funkční?
Odpovídá Milan Kazda, starosta obce Kněžice:
Opravdu obce profitují? Případně jak?
Můj sen je, profit z odpadů, ale opak je pravdou, obce a města na odpadové hospodářství většinou doplácejí, nebo náklady přenášejí na obyvatele v plné výši. Plasty jsou v podstatě nejdražší komoditou z komunálních odpadů a PET je jednou z dobře obchodovatelných komodit, kterou svozové společnosti snadno zobchodují.
Jediným profitem je to, že svozové společnosti příjem z PETu zohlední při fakturaci a sníží o tuto částku celkovou cenu za zpracování plastů. V případě zálohování nám PET zmizí z odpadů a náklady na zpracování plastů se zvýší. Je naivní si myslet, že se sníží četnost svozů, protože PET tvoří cca 15 až 20% z obalových plastů, tato úspora nám v žádném případě nepokryje zvýšené náklady.
Je pro občany pozitivní či negativní?
Často se setkávám mezi občany s názorem, že se plastové lahve vymyjí a opět použijí, stejně, jako pivní. Tak to bohužel nefunguje, lahve se musejí nadrtit, granulát se vypere a následně použije jako recyklát při výrobě nových PET lahví, případně jako surovina v dalších průmyslových segmentech (automobilový, textilní …). Cíle EU určují, že od roku 2025 se má do nových PET použít minimálně 25 % recyklátu. Regranulát PET je běžnou surovinou, která je obchodovatelná na trhu druhotných surovin.
Jakou mají obce motivaci, aby jejich separační systémy byly efektivní a funkční?
Jde především o ceny za odvoz a zpracování komunálních odpadů, tlak a motivaci obcí směrem k občanům. Jinými slovy všichni víme, že skládky nemají neomezenou kapacitu, ZEVA jsou drahá a odpor veřejnosti vůči ním je silný, tak moc možností nemáme, musíme dokonale třídit a recyklovat.
Nezopakujeme stejnou chybu, zálohování už bylo v Československu a později v České republice, a to od roku 1993 do roku 2022 a zálohovaly se pouze láhve od coca coly. Záloha byla 3 Kč a zrušilo se to kvůli administrativní a logistické náročnosti.
Bohumil Rataj, jednatel společnosti Technické služby Benešov
Z naší třídičky (obce, pozn. red.) profit mají, neboť cena jakékoliv prodané suroviny je zohledněna v ceně za svoz, platí se tudíž méně. Lze tedy pozitivně hodnotit, že cena je za svozy nižší, a tím také obce ušetří z obecních rozpočtů.
Hlavní motivací je zajišťovat systém hospodaření s odpady dle platné legislativy, přispívat k ochraně životního prostředí a to vše za odpovídající finanční prostředky.
Petr Havelka, ředitel České asociace odpadového hospodářství
Obce a města v ČR dlouhodobě spolupracují na rozvoji kvalitního separačního systému. Jeho nejvyšší devizou je vysoká míra zapojení obyvatel, která je jedna z nejvyšších v EU a zejména to, že lidé třídí odpady dobrovolně, protože věří smyslu dané věci. Jako stát jsme tímto systémem vždy zajistili splnění všech zákonných cílů k obalovým odpadům. A navíc s výsledky na špici celé EU.
Jedná se o cenný a efektivní systém. Je v objektivním zájmu státu, obcí i občanů jej dále rozvíjet.
Některé odpadní obaly mají pozitivní hodnotu, jiné nikdo nechce a za jejich odebrání se platí peníze. Prodej hodnotných materiálů kompenzuje náklady obcí a celého systému za problémové odpady, které nikdo nechce. Je to klasický synergický systém, kde se výhody společného řešení sčítají a promítají se pozitivně v jednotkové ceně. Každý rozumný člověk umí pochopit, že pokud by se obcím ze systému sebraly hodnotné materiály a nechaly se tam jen ty problémové, že to celý systém prodraží. Následně by obce i občané měli dražší poplatky za odpady.
Nedává logiku, aby hodnotné suroviny, jako odpadní PET lahve nebo nápojové plechovky, které navíc nápojáři již jednou lidem prodali, spolu s obsahem, a utržili peníze i za samotný obalový materiál, měli ti samí nápojáři ze zákona zpět. Zpět v jimi vlastněném monopolním zálohovém systému, a to jaksi zdarma. Tedy logiku by to dávalo, ale vždy jen pro výrobce nápojů, nikoli pro obce, občany, obchodníky, recyklační firmy a všechny další.
Obce, které přispěly k vybudování efektivního třídícího systému, by nově ostrouhaly. Těm by zbylo jen to, co nikdo nechce. Obě tyto dobře vytříditelné odpadní komodity jsou vysoce poptávané recyklačním průmyslem pro širokou řadu výrobků. A vždy se do recyklace prodají. Mají hodnotu desítek tisíc korun za tunu. Obce z prodeje tohoto materiálu řadu let profitují kompenzací nákladů za ostatní odpady. Čím bude separační systém efektivnější, tím pozitivněji se to obcím projeví.
Nikdo příčetný by tyto odpadní komodity nedával na skládky ani do spaloven, stejně jako nikdo netopí bankovkami. Podobné účelové PR příběhy jsou evidentní nepravdy a slouží k matení lidí. Slouží k silovému prosazení takových řešení, která by se sama nerealizovala, protože jednoduše nejsou výhodná pro většinu. Proto jsou prosazována na sílu a s vysokým stupněm velmi drahého lobbingu a mediálního zapojení. Příběh kolem vynucovaného povinného zálohování je toho příkladem.
Přitom již v roce 2020, když Poslanecká sněmovna vysokou většinou hlasů jednoznačně odmítla povinné zálohování, sdělila nápojářským společnostem, že pokud tak silně věří v pozitivní dopady zálohování, pak nechť jej zavedou v dobrovolném systému. Tak jako je to v ČR třeba u piva nebo u jiných obalů. Rozdíl je podstatný. Při dobrovolném zálohování si skutečně náklady ponesou výrobci nápojů a musí obstát v konkurenci. V povinném zálohování jim náklady zaplatí všichni ostatní – občané, obce, obchodníci, recyklační průmysl, apod. Tento aspekt jednoznačně potvrdila i Komise RIA, Legislativní rady vlády.
Komentáře