Víme, proč nemůžeme pít vodu z vlastních studní? Pátráme po příčině?

Podzemní vody jsou jedinečným a vydatným zdrojem kvalitní pitné vody. Jakost podzemních vod z mělkých zvodní, tedy z hloubky, do nichž obvykle zasahují domácí studny, je však velmi často mikrobiálně znečištěna.

Nejčastější příčiny znečištění

Nejčastější příčinou znehodnocení jakosti je průsak nějakého fekálního zdroje – netěsná kanalizace, unikající žumpy, splachy ze zemědělských objektů, legislativně umožněné, avšak často nesprávně fungující vypouštění odpadních vod přes půdní vrstvy atd.

Příčinou tohoto znečištění jsou většinou sami majitelé studní nebo jejich sousedé. Vzhledem k tomu, že většina obyvatel je dnes současně napojena i na veřejný vodovod, v němž se o jakost stará vodárenská společnost, problém vlastní studny neřeší.

Řeší se následky, nikoliv příčiny

Běžný postup je nechat si udělat rozbor vody a při jeho špatném výsledku studnu jednorázově vydezinfikovat. V případě, že to pomůže, bývá to však jen dočasné řešení a voda je dříve či později opět kontaminována z původního zdroje, který nebyl nalezen, natož odstraněn. Studna je následně označena za nevhodnou k pití a odstavena z užívání, případně využívána jako užitková voda. Po příčině a nápravě obvykle nikdo dále nepátrá.

Četnost mikrobiální kontaminace

Naší laboratoří projdou každoročně desítky vzorků vod, převážně z rekreačních objektů, a mikrobiální kontaminace jako příčina označení vzorku za nevhodnou k pití je velmi častá (2019: 72 %; 2020: 54 %).

Nejčastěji je překročen ukazatel „koliformní bakterie“, který sice nemá stanovenu „nejvyšší mezní hodnotu (NMH)“, ale jeho přítomnost ve vodě indikuje pravděpodobnost přísunu fekálního znečištění.

Fekální znečištění má původ ve střevním traktu teplokrevných živočichů, v němž se může vyskytovat široké spektrum původců onemocnění, převážně střevních. Střevní bakterie se ve vodě většinou nemnoží, ale přežívat zde mohou i po několik týdnů. Mezi nejčastější z nich se řadí patogenní typy Escherichia coli, Vibrio cholerae, Salmonella sp., Shigella, Campylobacter sp., Enterococcus sp., Pseudomonas aeruginosa.

Mohou se zde vyskytovat také střevní viry, které se ve vodě nemnoží, avšak určitou dobu přežívají. Nicméně jejich infekční dávka je velmi nízká a mnohdy k vyvolání infekce stačí 1-10 částic. Nejznámějšími virovými zástupci jsou adenoviry, enteroviry, noroviry a rotaviry.

Z prvoků lze v kontaminované vodě zjistit např. prvoky Giardia a Cryptosporidium, kteří se vyznačují vysokou odolností k dezinfekčním prostředkům a ve vodách přežívají po dlouhou dobu.