V rámci nakládání s odpady musí obce zajistit jejich přepravu do místa, kde dojde k jejich využití, případně odstranění. Právě koncové zařízení má velký vliv na schéma svozu bioodpadů. Není to ale jediná věc, kterou je třeba vzít v potaz.
Různé druhy bioodpadů mají různé koncovky
Biologicky rozložitelné komunální odpady (zkráceně BRKO) jsou využitelnou složkou komunálních odpadů, proto je obce, jako jejich původci, musí sbírat odděleně, tzn. zajistit, aby docházelo k jejich třídění od ostatních složek. Povinné je celoroční oddělené soustřeďování alespoň bioodpadů rostlinného původu. To může obec splnit i tím, že na svém území zavede systém komunitního kompostování.
Z hlediska svozu bioodpadů je důležité si definovat, jaké druhy bioodpadů rozlišujeme, protože směřují do různých koncových zařízení. Mezi komunální bioodpady patří odpady z údržby sadů, parků a lesoparků, sídlištní a uliční zeleně. Dále z travnatých hřišť nebo odpady ze hřbitovů, které jsou ve vlastnictví případně ve správě měst a ze zahrad ve vlastnictví občanů. Jedná se o odpady rostlinného původů, které jsou vhodné pro kompostovací zařízení.
Dále se mezi ně řadí odpady živočišného původů. „Majoritně se jedná o odpady z restauračních zařízení, ale i např. z jídelen školských zařízení, která jsou provozována městy a obcemi. V těchto odpadech převládá živočišná složka, např. kosti, skořápky od vajec, zbytky masa či potraviny po uplynutí lhůty trvanlivosti. Gastro odpady jednoznačně patří do bioplynových stanic,“ vysvětluje Libor Luňáček ze svozové společnosti FCC Česká republika s.r.o.
Je to na domluvě
Svoz odpadů znamená přepravu odpadů z různých míst dopravním prostředkem do zařízení, které odpad materiálově využije nebo zlikviduje. Svoz zajišťují svozové firmy, které musí mít oprávnění pro to, aby mohly nakládat s odpady a musí disponovat potřebnou technikou.
Plánování a nastavování systému svozu všech druhů odpadu, což platí i pro biologicky rozložitelné odpady, by města a obce měly vždy začít diskuzí s příslušnou a vysoutěženou svozovou společností. „Každý region má své specifické možnosti. Zejména jiný počet kompostáren, případně bioplynových stanic a z toho plynoucí rozdílné logistické možnosti,“ vysvětluje Luňáček.
Každé zařízení zpracovávající odpady musí mít schválený provozní řád, ve kterém jsou definované podmínky příjmu odpadů, kvalita odpadů při přebírání, druhy odpadů a další podmínky, které je zapotřebí přenést do jednotlivých systémů nakládání s odpady ve městech a obcích.
„Z osobní zkušenosti vím, že většina seriózních svozových společností organizuje vlastní přednáškové programy, kdy ‘své’ starosty seznamují s možnostmi a novinkami na trhu nakládání s odpady. Určitě musím zmínit i přednášky školicích firem, které jsou poměrně dobře prezentované např. v časopisu Odpady a dalších,“ doplňuje Libor Luňáček.
Klíčová je správná nádoba
Kromě koncového zařízení mají na systém svozu bioodpadu vliv i sběrné nádoby. Existuje celá řada různých druhů sběrných nádob, nicméně konečné rozhodnutí je opět na dohodě mezi svozovou společností a městem nebo obcí. Bioodpady jsou aktivní látkou, která je schopna anaerobního nebo aerobního rozkladu, proto je při jejich sběru potřeba využívat speciální nádoby a i v tomto případě je rozdíl v tom, jestli se jedná o bioodpad rostlinného původu nebo živočišného.
Bioodpad rostlinného původu se v zástavbě rodinných domků ukládá do hnědých, plastových nádob běžného objemu, které jsou ve spodní části opatřeny malými otvory. Ty umožňují, aby v nádobě přirozeně cirkuloval vzduch. Díky správné nádobě také odpad vydrží do dalšího svozu bez toho, aby obtěžoval okolí zápachem.
„Nádoby jsou 120litrové, častěji 240litrové, někdy i větší. Velmi častou variantou jsou velkoobjemové kontejnery (VOK). Ty jsou přistavovány v daném místě a v daných časech dle pevně stanovených propozic, předem dohodnutých mezi svozovou firmou a příslušnou municipalitou,“ vysvětluje Luňáček.
Jiné je to u gastro odpadů, protože je potřeba vybírat nádoby o takové velikosti, aby s odpadem bylo možné dobře manipulovat. „Gastro odpad má měrnou hmotnost podstatně vyšší, než je tomu u rostlinného odpadu. Proto jsou většinou používány plastové nádoby menších objemů okolo 80–120 litrů. V praxi se tyto nádoby nevyprazdňují klasickým výsypem, ale tzv. výměnným způsobem – nádoby za nádobu,“ vyjasňuje Libor Luňáček a dodává: „Většina současně provozovaných bioplynových stanic nabízí službu čištění nádob od zbytků, které ulpívají na stěnách nádoby. Firmy nakládající s odpady přebírají též gastro odpad do speciálně upravené LKW cisterny. Při tomto typu svozu si musí objednavatel/původce odpadu, zajistit čištění nádob nejlépe z vlastních zdrojů.“
Projekt byl podpořen Ministerstvem životního prostředí.
Projekt nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.
Komentáře