Dnes se opět jedná o oblíbený cíl výletů do přírody. V broukovištích a na plaznících mohou nejen děti pozorovat ještěrčí obyvatele, z nové ptačí pozorovatelny s trochou štěstí zahlédnete vlhu pestrou nebo volavku červenou. Místo navíc svědčí mokřadním rostlinám a napomáhá zadržování vody v krajině.
Co opatření řeší
Rozvolnění kdysi napřímeného koryta zpomaluje odtok, zadržuje vodu v krajině a výrazně vylepšuje mikroklima celé oblasti. Navíc se do území vrátily slanomilné rostliny a objevila se řada druhů mokřadních ptáků. Příkladem mohou být početné populace konipasa lučního, vodoušů rudonohých a volavek červených. Vzhledem k tomu, že zemědělskou krajinu jižní Moravy v posledních letech sužují sucha, je tento kousek živé přírody na Břeclavsku ojedinělý.
Jak to funguje
Místní biocentrum se rozkládá na přibližně 14,5 hektarech. Znovuoživení potoka spočívalo v rozvolnění a prodloužení jeho koryta z 390 na 560 metrů. Místo zdobí také původní druhy stromů a keřů. Poblíž potoka je vykopaná soustava 13 různě hlubokých a velkých tůní s proměnlivými sklony břehů, které se mění podle hladiny podzemní vody.
Celková rozloha vodních ploch čítá 4,26 hektarů včetně rozsáhlých oblastí na rozhraní vody a souše. Z 80 procent vykopané hlíny byl na březích potoka vytvořen val, díky kterému se množství zadržené vody zvýšilo minimálně o 67 tisíc metrů krychlových. Zhruba 10 procent tohoto objemu je trvale zasáknuto do horniny díky úrovni hladiny podzemní vody. 90 procent je určeno na zadržení povodní.
Voda, která v minulosti odvodňovacími kanály mizela pryč, nyní živí přilehlé mokřady. Díky tomu mohly vzniknout rozmanité travní porosty. V kamenných zídkách, plaznících pro hady nebo broukovištích našlo domov mnoho druhů plazů, obojživelníků a ptáků. Zároveň území znovu vyhledávají slanomilné druhy rostlin.
Celková rozloha vodních ploch čítá 4,26 hektarů včetně rozsáhlých oblastí na rozhraní vody a souše. Z 80 procent vykopané hlíny byl na březích potoka vytvořen val, díky kterému se množství zadržené vody zvýšilo minimálně o 67 tisíc metrů krychlových. Zhruba 10 procent tohoto objemu je trvale zasáknuto do horniny díky úrovni hladiny podzemní vody. 90 procent je určeno na zadržení povodní.
Voda, která v minulosti odvodňovacími kanály mizela pryč, nyní živí přilehlé mokřady. Díky tomu mohly vzniknout rozmanité travní porosty. V kamenných zídkách, plaznících pro hady nebo broukovištích našlo domov mnoho druhů plazů, obojživelníků a ptáků. Zároveň území znovu vyhledávají slanomilné druhy rostlin.
Původní stav
Původně se zde nacházelo pole odvodněné systematickou sítí kanálů a napřímené koryto Kobylského potoka v těsné blízkosti říčky Trkmanky, jednoho z nejpostiženějších toků. Jedná se o místo, kde se ještě v 19. století nacházelo přírodní jezero, jedno z mála takových v Česku. Ve středověku se tu intenzivně rybařilo.
Údržba
Údržba spočívá v diferencovaném kosení zatravněných ploch a v péči o vysazené dřeviny.
Lokalita je z hlediska obhospodařování rozdělena do tří zón. Pro přírodně-rekreační oblast, do níž spadá i vycházková okružní trasa, je třeba trvalé pravidelné kosení zatravněných ploch a péče o výsadby dřevin do zajištěného stavu. Přechodová zóna je charakteristická extenzivnější údržbou, tedy jednorázovým kosením. Přírodní zóna je bezúdržbová. Pokud se při sledování lokality neprojeví potřeba opatření, například pro zachování cenných slanisek, není v této zóně zájem o rušení přirozeného vývoje.
Náklady na péči by do budoucna měly být částečně vyvážené výnosem z dříví, přestože tento zisk je jen vedlejším efekem projektu.
Náklady na péči by do budoucna měly být částečně vyvážené výnosem z dříví, přestože tento zisk je jen vedlejším efekem projektu.
Proč to není jinak
Při revitalizaci Smraďuly, jejíž název plyne ze sirných pramenů, bylo nutné neomezit zemědělské hospodaření na okolních pozemcích. Nebylo proto možné zvednout dno koryta toku, přestože by to bylo přínosné. Prodloužení koryta a jeho přeložka i rozmeandrování vytvořilo velkou souvislou plochu pro tvorbu soustavy mokřadů. Ta se dala uspořádat mnoha způsoby, v různých tvarech a hloubkách. Výsledné uspořádání reagovalo mimo jiné na předpokládaný směr proudění podzemní vody, a tedy i plnění tůní. Stejně tak existovalo mnoho možných variant založení ploch dřevin. Klíčovým faktorem pro vybranou variantu byla zonace lokality.
Největší výzvy a překážky
V době projektování Správa železniční dopravní cesty zamítla přístup na staveniště přes stávající železniční přejezd s odkazem na článek České technické normy. Problém byl v blízkosti silniční křižovatky a železničního přejezdu. V následných jednáních tedy projektant argumentoval, že přejezd není v souladu s Českou technickou normou již od roku 1896, kdy byl postaven. Došlo ke kompromisu, vše bylo řešeno formou domluvy. V průběhu realizace byly největší překážkou dlouhodobé deště.
Zkušenosti z provozu
Mezi pozitivní dopady lze zařadit prakticky okamžité obsazení místa ptáky a slanomilnými druhy bylin, a to už v době výstavby. Místo bylo kladně přijato i lidmi, kteří se nyní podílí na společné péči a lokalita se stala součástí jejich vycházkových tras.
Problematické bylo uchycení dřevin, kdy po extrémně vlhkém jaru přišlo extrémně suché a horké léto.
Problematické bylo uchycení dřevin, kdy po extrémně vlhkém jaru přišlo extrémně suché a horké léto.
Kolik to stálo
Projekt za 12,69 milionů korun byl financovaný Operačním programem životního prostředí Evropské unie a z menší části obcí Kobylí. Předpokládaná životnost investice je 100 let za předpokladu občasných umělých disturbancí, jelikož v lokalitě chybí přirozené korytotvorné procesy.
Ptačí pozorovatelnu postavili za tři dny pracovníci Technických služeb Obce Kobylí podle projektu Petra Horáčka. Rákosovou střechu osadil Pavel Otáhal. Náklady dosáhly zhruba 80 tisíc korun.
Ptačí pozorovatelnu postavili za tři dny pracovníci Technických služeb Obce Kobylí podle projektu Petra Horáčka. Rákosovou střechu osadil Pavel Otáhal. Náklady dosáhly zhruba 80 tisíc korun.
Foto: zdroj Adapterra Awards/ V. Herout
Komentáře