Kradmo se rozšiřují skládky bez mediální pozornosti, a pokud se podaří velkým nadnárodním odpadářským společnostem ve spolupráci s ekology zastavit projekty na vybudování ekologických zařízení na energetické využití odpadů, bude se skládkovat dál. Jen se nechá komunální odpad projet přes separační linku.
Pokud se skládkaři chlubí pozvolným snižováním celkového procenta skládkovaného odpadu, pak vězte, že jde o další z mnoha fíglů. Nikdo se už totiž nepídí po tom, kolik procent odpadu přivezeného na skládku se stává takzvaným technickým zabezpečením skládky, kolik z toho je materiál určený k rekultivaci, nebo materiál na technické prvky. To je totiž všechno odpad, který se na skládku přiveze, ale nikdo jej jako odpad nezaeviduje a nevykáže. A jedná se o řády desítek procent z celku.
Co jde do vzduchu?
Degradace odpadů na skládce má za následek produkci výluhů a plynů. Emise plynů jsou potenciální hrozbou pro lidské zdraví a kvalitu životního prostředí. Skládkový plyn se skládá hlavně z metanu (CH4) a oxidu uhličitého (CO2), což jsou skleníkové plyny, které ať chceme nebo ne, mohou za změny klimatu.
Skládky přispívají 20 % k celosvětovým emisím metanu způsobeným člověkem. Jsou velkým producentem CO2. Každá technologie, která produkuje CO2 v takovém množství, musí velmi draze nakupovat povolenky. Sebrané miliardy pak v lepším případě putují na nápravu člověkem napáchaných škod na životním prostředí. Takže i na sanaci případně proteklých skládek. Povolenky skládkaře ale úspěšně míjí.
Dále obvykle obsahují velké množství jiných plynů, jako je amoniak, sulfid a nemetanové těkavé organické sloučeniny, z nichž některé jsou toxické. Chemické a biochemické přeměny na skládce vytvářejí nové organické nebo anorganické látky. Například sloučeniny síry se mění na sirovodík (H2S), což je extrémně biotoxický plyn.
To ale není všechno. Do vzduchu ze skládky ještě putují emise nemethanových organických sloučenin: benzen, toluen, chloroform, vinylchlorid, chlorid uhličitý a spousty dalších plynů, které ani neznáme.
Skládkaři se hájí, že plyn jímají. Na to lze pohlížet s úsměvem. Oficiálně to zní takto:
Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) uvádí, že účinnost řízeného zachytávání plynů na skládkách se pohybuje v rozmezí 9 – 90 % a v průměru se odhaduje na 20 %.
Neoficiálně, tedy realita, je opravdu jinde.
Skládky denně hoří
O tom, že dochází ke každodenním požárům skládek, jsme již v našem deníku mnohokrát informovali. Dle statistik hoří v Česku denně 3 skládky. Metan je totiž hořlavý a výbušný.
Jak jsme informovali např. ZDE, Krajský úřad Ústeckého kraje vydal 15. února 2019 rozhodnutí, jímž se mění integrované povolení pro zařízení Skládkový komplex Celio u Litvínova. Nové rozhodnutí důrazněji reagovalo na značnou intenzitu požárů v tomto komplexu za poslední dobu.
I přes veškerá tato opatření skládka Celio 28. 6. tohoto roku opět hořela a je s podivem, že veškerý preventivní monitoring selhal. Jedná se o jeden příklad z mnoha. Na Průmyslové ekologii jsme informovali např. o požáru skládky v Želechovicích na Litoměřicku (ZDE) nebo o požáru skládky v obci Uhy na Mělnicku (ZDE). O mnoha požárech skládek informuje Hasičský záchranný sbor České republiky (např. ZDE).
Z tohoto velmi stručného nástinu je zřejmé, že co nejrychlejší odklon od této formy nakládání s odpady k jiným formám je více než nutný.
Foto: ilustrační/ Pixabay
Máte dotazy či připomínky?
Napištenám,
vaše názory nás zajímají.
Tento portál tvoříme společně.
Komentáře