„Proti rozhodnutím se budeme bránit podáním rozkladu k předsedovi ÚOHS a případně i žalobou před správními soudy,“ řekl ředitel Dopravní společnosti Ústeckého kraje Milan Šlejtr.
„Stojím za postupem DSÚK a také v dalších krocích mají mou podporu. Pokud jsme jako veřejná instituce povinni soutěžit na nejnižší cenu, připadá mi zcela logické, že si chceme nadefinovat technické podmínky k tomu, aby nám vysoutěžený výrobek dlouho vydržel, cestující měli zajištěný komfort a bezpečí při cestování a řidiči dobré prostředí pro práci,“ vysvětlil náměstek Jaroslav Komínek.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) vydal dne 15. 4. 2019 dvě rozhodnutí, jimiž příspěvkové organizaci Dopravní společnost Ústeckého kraje (DSÚK) zakázal plnění rámcové dohody na dodávku nejvýše 90 ks linkových autobusů délky 10,5 m, uzavřené dne 3. 1. 2019 s dodavatelem ZLINER s.r.o., a rámcové dohody na dodávku nejvýše 71 ks linkových autobusů délky 12 m, uzavřené dne 28. 12. 2018 s dodavatelem Scania Czech Republic s.r.o. Rozhodnutí zatím nejsou pravomocná.
Ústecký kraj a DSÚK nesouhlasí např. s těmito výhradami ÚOHS:
ÚOHS tvrdí, že DSÚK prý nastavila podmínky veřejné zakázky tak, že znemožnila účast dodavatele SOR Libchavy (SOR). Jednou z diskriminačních podmínek je dle ÚOHS požadavek na délku autobusů v rozmezí 9,9 m – 11 m. Podle ÚOHS nebyl SOR schopen tento požadavek splnit. Sám SOR však dne 9. 1. 2019 zaslal DSÚK nabídku na dodávku autobusů v délce 10,5 m, tedy splňujících zmíněnou podmínku. ÚOHS však tuto skutečnost v rozhodnutích zcela ignoroval.
Za nezákonný považuje ÚOHS též např. požadavek, že autobusy mají být vybaveny akumulátorovými bateriemi s určitou minimální kapacitou. Takové baterie jsou přitom běžně dostupné a lze je volně pořídit za částku cca 4 - 5 tisíc korun. V žádném případě tedy nemůže jít o diskriminaci kohokoliv, a už vůbec SOR, jehož autobusy jsou těmito bateriemi vybaveny.
Podle ÚOHS musí mít zadavatel každý (i sebetriviálnější) požadavek odůvodněn vědeckou studií. Pokud takovou studii nemá a uchazeč o zakázku prohlásí, že předmětný požadavek neumí splnit, ÚOHS se nekriticky přikloní na stranu dodavatele. Rozhodnutí ÚOHS tak v důsledku umožňují dodavatelům jednostranně diktovat, jaké výrobky a služby smí zadavatel poptávat.
Odůvodnění obou rozhodnutí je navíc tak nekvalitní a jednostranné, že je otázkou, zda závěry ÚOHS nebyly předem připraveny a zda tedy celé správní řízení nebylo jen pouhou formalitou bez možnosti DSÚK ovlivnit jeho výsledek.
Foto: Ilustrační/ Pixabay
Komentáře