Vprvní adruhé části polemiky se k problematice výroby tuhých alternativních paliv z komunálních odpadů vyjádřili zástupci FCC Česká republika, EcoWaste Energy, ČAOH a AVE CZ odpadové hospodářství. Dnes dostává slovo další z expertů – Jaroslav Suchý, odborník na zdraví, bezpečnost a životní prostředí, energetiku a změny klimatu a legislativu ve Svazu chemického průmyslu (SCHP ČR).
Může být směsný komunální odpad zdrojem pro výrobu tuhých alternativních paliv (TAP)?
Ano, může být, ale jen jeho malá část. Současně je ale potřebné říci, že podobně jako v případě přímého energetického využití (standartní oxidační proces ve spalovně) i zde se jedná o environmentálně naprosto nezměněnou podobu „špinavého“ využití odpadu, kdy dochází pouze k mechanické úpravě (lisování) bez jakéhokoli smysluplného důležitého oddělení či vyloučení těch anorganických složek vstupního odpadu, které velmi nevhodným a nebezpečným způsobem ovlivňují environmentální kvalitu procesu finálního energetického využití.
Proces výroby TAPu nikterak neeliminuje přechod znečišťujících látek do procesu energetického využití, což v praxi znamená velké investiční a provozní náklady na čištění spalin. Rovněž je potřebné vzniklý nespalitelný vyluhovatelný zbytek, definovaný dokonce jako nebezpečný odpad, uložit na skládku.
Z toho pohledu lze proto jednoznačně říci, že toto není ta správná cesta, jak naplňovat legislativní cíle, které jsou evropskou a národní legislativou kladeny na původce tohoto odpadu, tj. municipalitu – a občany.
Vzhledem k již výše uvedené environmentální problematice je dále potřebné uvést, že řešení problematiky nakládání s komunálním odpadem ve formě výroby TAPu a jeho následné energetické využití bude znamenat i velmi citelnou novou finanční provozní zátěž v celém procesu, neboť již odsouhlasená EU legislativa jednoznačně zařazuje energetické využití odpadu od roku 2030 do kategorie EU ETS. Nutnost platby za tzv. emisní povolenky nebude nikterak kompenzována a bude zřejmě plně přenesena na původce odpadu, tj. municipalitu, což se negativně promítne do rozpočtu obcí a ty budou muset pravděpodobně tyto zvýšené náklady přenést ve formě navýšení klasického ročního poplatku za likvidaci odpadu na občany. Těžko lze očekávat od koncových energetických zařízení – tepláren, která by tento vstup na bázi TAPu využívala pro výrobu, že vstřebají tyto náklady a nebudou toto výrazné navýšení přenášet na municipalitu.
Proto je velmi pozitivní, že již dnes existují alternativní zpracovatelské procesy, jejichž technologický postup zpracování a koncové využití vstupního odpadu výrazně eliminují ekonomické dopady budoucí odpadové legislativy (recyklace, třídění, environmentální kvalita procesu).
Jedná se primárně o termochemické procesy, kdy dochází k využití odpadu technologiemi výrazně šetrnějšími k životnímu prostředí, a navíc v případě, že v danou chvíli bude snížená potřeba po vytápění je možné produkt těchto procesů využít pro následnou recyklaci (výroba plastů, nebo vodíku, etanolu apod.).
Lze v této oblasti využít veškerý směsný komunální odpad?
Ani zdaleka ne. V případě výroby TAPu ze vstupního odpadu lze uplatnit ke koncovému energetickému využití asi jen max. 40% vstupního odpadu, naopak v případě termochemického procesu se jedná o 100% využití vstupního odpadu, bez produkce jakéhokoli procesního odpadu.
Primárně úkolem termochemického procesu je však zpětné 100% materiálové využití a recyklace.
Co to pro obce do budoucna znamená? Jedná se o vhodnou alternativu ke skládkování, které se bude dále zdražovat?
Obce by měly být ve stanovení dalšího postupu, jak nakládat s komunálním odpadem v brzké budoucnosti, velmi opatrné a měly by dát prezentační a realizační prostor novým funkčně ověřeným nabídkám a seznámit se s alternativními způsoby co nejdříve.
Toto vše v návaznosti na skutečnost danou legislativou, a to ukončení možnosti skládkování k roku 2030 a trajektorii legislativního zvyšování skládkovacích poplatků do roku 2030.
Obecně lze z našeho pohledu říci, že skládkovat v dnešním světě rozvinutých technologických procesů, nereagovat na současný trend maximálního environmentálně pozitivního zpracování a plného zpětného využití (maximální míra recyklace) a trvat na zastaralých energetických procesech v odpadovém sektoru, je cestou zpět a nikoliv dopředu.
Komentáře