Dub červený patří k nejvýznamnějším introdukovaným dřevinám v České republice. V roce 2010 zaujímala plocha této dřeviny v ČR přibližně 6 000 ha a celková zásoba asi 900 000 m3, v roce 2018 pak 6 101 ha a 1 138 000 m3. Běžně se využíval a stále využívá v parkových úpravách a rekultivacích a nepovažuje se za produkčně významnější dřevinu. Svého času měl i nahradit domácí druhy dubů ohrožené tracheomykózou. Diskuse kolem vhodnosti či nevhodnosti výsadby dubu červeného do našich lesů probíhá již několik desetiletí a přispívá do ní svými poznatky řada vědeckých pracovišť.
Vědci z Fakulty lesnické a dřevařské ČZU v Praze napsali článek Vliv dubu červeného na stav lesních půd, který byl publikován v časopise Zprávy lesnického výzkumu 2/2024. Článek vznikl v rámci řešení projektu NAZV QK22020045: Potenciál geograficky nepůvodních druhů dřevin v lesním hospodářství ČR. Cílem vědců bylo doložit vliv dubu červeného na stav humusových forem a nejsvrchnější vrstvy minerální půdy. Jeho účinek na tyto půdní horizonty pak srovnávali s přirozenými porosty s dominancí buku.
Dub červený se považuje za druh, který je vhodný pro suché a semiaridní oblasti, protože se dobře vyrovnává s nedostatkem srážek už od stadia semenáčků. Je také výrazně odolnější vůči velmi nízkým teplotám, snáší až -30 °C nebo dokonce -40 °C. Je odolný vůči pozdním jarním mrazům, protože raší později než domácí duby. V Evropě obvykle roste v nadmořských výškách 250–800 m, s ročními srážkami pouze 500–550 mm za rok. Známá je i jeho odolnost vůči znečištěnému ovzduší.
Kořenový systém dubu červeného je podobný kořenům domácích dubů. Mladý stromek má dobře vyvinutý kořen, který za pět let může dosáhnout délky až 70 cm, později tvoří srdcovitý kořenový systém. V dalším vývoji vytváří silné postranní kořeny, které zasahují do značné vzdálenosti od kmene a vytvářejí pevný kořenový systém, který odolává poškození větrem. Kořenový systém roste po celé vegetační období bez přerušení v letním období. Je proto vhodný v místech s vysokým rizikem eroze a degradace půdy.
Dub červený se dobře a snadno přirozeně obnovuje, vyžaduje však časté lesnické zásahy. Proto je někdy uváděn jako příklad invazivního druhu. Jeho schopnost přirozené klíčivosti semen je závislá na typu stanoviště. Na chudých stanovištích se stává hojným a může mít invazivní charakter, zatímco na bohatších půdách je výrazně méně invazivní. Má nižší požadavky na obsah živin v půdě, snáší kyselé písčité půdy, ale také dobře roste na těžších oglejených půdách. Nesnáší půdy bohaté na vápník, i když se zdá, že s věkem se zvyšuje jeho tolerance k vyššímu obsahu vápníku. Lokality se stálou vysokou hladinou podzemních vod jsou také nevhodné.
Nejvhodnějším typem stanoviště pro jeho pěstování jsou hlubší půdy mírně kyselé s minimálním obsahem vápníku. Analýzy dopadu na stav půd dosud neprokázaly výrazný meliorační vliv dubu červeného v lesních porostech. Vhodný je spíše při rekultivacích devastovaných a degradovaných ploch díky své vyšší toleranci k environmentálním stresům. Zde tak může výrazně přispět k obnově lesních půd a jejich specifického charakteru. Díky svému charakteru spíše přípravné dřeviny může velmi výrazně prospět i v případě zalesňování zemědělských půd.
Ve svých závěrech vědci vyzdvihli, že:
- S výraznými melioračními účinky dubu červeného nelze v listnatých lesích počítat.
- Ve srovnání s domácími klimaxovými dřevinami, nejen s domácími druhy dubů, ale i s porosty s dominancí buku, působí mírnou acidifikaci, pokles půdní reakce, zhoršuje půdní sorpční komplex nasycení bázemi a snižuje obsah živin.
- Je nadále využitelný při rekultivaci výrazně degradovaných a devastovaných stanovišť a při tvorbě porostů, odolnějších k probíhajícím změnám klimatu. Při rostoucích problémech domácích listnáčů tak může hrát i významnější roli než doposud.
Komentáře