Obce hrají ve zpětném odběru elektrozařízení velkou roli. Zajišťují místo pro sběr elektroodpadu, motivují občany, vyřizují smlouvy s kolektivními systémy, které mají ze zákona povinnost elektroodpad od nich odebrat.
Někdy se však v praxi stává, že odběr elektrozařízení neprobíhá úplně bez komplikací. Záleží na více faktorech, jako je velikost obce, dojezdová vzdálenost i konkrétní kolektivní systém, se kterým má obec uzavřenou smlouvu. Občas se přihodí, že velká firma z kolektivního systému má již tzv. „přesbíráno“ a o další elektroodpad nejeví zájem. Prodlužují se tak lhůty vyzvednutí elektrozařízení, které zbytečně zabírá prostor sběrného dvora a komplikuje jeho provoz.
Odměny pro sběrné dvory
Důležitou roli hraje i to, zda si obec provozuje sběrný dvůr sama či nikoli. Obce dostávaly na provoz sběrného dvora, kde se skladuje elektroodpad, příspěvek od kolektivních systémů. V tomto roce však některé z nich obdržely nový Sazebník odměn pro sběrné dvory, kde už se odměny takřka nevyskytují.
To je citelný zásah do rozpočtů malých obcí, které tak nemohou zcela pokrýt náklady na provoz sběrného dvora, přestože se snaží dobře hospodařit a zároveň zajistit sběrné služby občanům.
„Jeden ze zásadních problémů, který způsobil dlouhodobý pokles výše odměn pro obce, respektive pro provozovatele sběrných dvorů, je podle mého názoru to, že zde byla donedávna tendence kolektivních systémů nenápadně sběrné dvory začít obcházet, případě vyřadit je z kola ven,“ říká Karel Ferschmann, starosta obce Němčovice.
Finanční zátěž ponesou obce?
Starosta obdržel Sazebník odměn za sběr elektrozařízení platný od 1. 6. 2020, kde za elektrozařízení jako jsou například obrazovky, monitory, zařízení pro tepelnou výměnu nebo světelné zdroje, nejsou odměny žádné. Zrušen byl také bonus za zvýšený sběr pro všechny skupiny elektrozařízení.
Ke změně sazebníku odměn byl kolektivní systém údajně nucen přistoupit z důvodu dlouhodobého nadlimitního sběru ve vybraných kategoriích elektrozařízení, bez existující legislativní, či komerční možnosti tento sběrový trend a finanční zátěž klientů jejich kolektivního systému nad rámec jejich zákonných povinností v dohledné době změnit.
Iniciativa Stop nebezpečnému elektroodpadu
Karel Ferschmann zároveň vystupuje v iniciativě Stop nebezpečnému elektroodpadu. Ta se zaměřuje na podporu sběru nebezpečného elektroodpadu, který se hromadí v některých obcích.
Jak to dnes funguje:
Elekroodpad se dělí do šesti skupin, z nichž tři můžeme kvůli obsahu freonu, olova a rtuti považovat za nebezpečné. Výrobci elektrozařízení, které tyto nebezpečné látky obsahují, jsou povinni jich dohromady vysbírat a ekologicky zrecyklovat minimálně 65 %. V praxi jim však nikdo nenařizuje, aby tuto minimální úroveň sběru dodržovali u všech tří kategorií nebezpečných látek odděleně. Nejvíce nebezpečný elektroodpad, u kterého je ekologická recyklace nejnákladnější, tak zůstává v obcích ležet ladem a nikdo se k němu příliš nehlásí.
Jak by to mělo podle iniciativy fungovat:
Aby k tomuto nedocházelo, je nutné, aby se minimální 65 % úroveň sběru nebezpečného elektroodpadu stanovila pro freon, olovo a rtuť zvlášť a výrobci jejich sběr začali vykazovat odděleně.
Legislativní změna
„Jsem přesvědčen, že bude muset stejně stát, potažmo MŽP, do nakládání s vysloužilými elektrospotřebiči legislativně zasáhnout, aby nakonec nedošlo ke zvyšování recyklačních příspěvků, aby měl přehled o hospodaření kolektivních systémů, aby nedocházelo k účelového zkreslování cílů sběru 65 %, které budeme muset plnit, aby nedocházelo k vyvádění finančních protředků jinam a aby na celé kolečko nemusely doplácet ze svého rozpočtu obce. Vždyť se přece nejedná jen o cirkulární ekonomiku, ale především o veřejnou službu občanům,” uzavírá Karel Ferschmann.
Foto: ilustrační/ Pixabay
Komentáře