V článcích Jak se čistí odpadní voda a Jak probíhá čištění vody u mechanicko-biologických čistíren odpadních vod byl popsán mechanismus čištění odpadních vod. Nelze však zapomenout na problematiku odstraňování dusíku a fosforu a na téma kalů.
Jak na dusík a fosfor?
Základními biochemickými procesy, které v aktivačních nádržích probíhají, jsou, kromě odbourávání organických látek, nitrifikace, kdy se amoniak oxiduje na dusičnany a dále denitrifikace, kdy se dusičnany postupně redukují až na plynný dusík. Oběma těmito procesy dochází k odstraňování dusíku z odpadní vody.
Dalším důležitým a v současnosti stále bedlivěji sledovaným procesem je odstraňování fosforu z odpadní vody. K tomu vedou v zásadě dvě cesty. Přidáním železitých, železnatých či hlinitých solí je možné dosáhnout chemického srážení fosforu. Pomocí specifických bakterií, které dokážou akumulovat fosfor do buněk, je možné odstranit fosfor z odpadní vody biologickou cestou.
Na konec vtéká voda do dosazovací nádrže, kde dochází sedimentací k oddělení vyčištěné vody, která odtéká zpět do přírody, od aktivovaného kalu. Část aktivovaného kalu je vracena do aktivační nádrže, další část formou přebytečného kalu je čerpána do vyhnívací nádrže.
Co s kalem?
Ve vyhnívací nádrži se kal permanentně míchá za stálé teploty 37-38 stupňů Celsia (mezofilní proces) nebo za teploty 50-55 stupňů Celsia (termofilní proces) a probíhá zde přeměna většiny rozložitelných organických látek na bioplyn za nepřítomnosti kyslíku - tzv. stabilizace kalu.
Bioplyn se odvádí do plynojemů a na větších čistírnách je následně využíván v kogeneračních jednotkách pro výrobu tepla a elektřiny. Uvádí se, že průměrná produkce bioplynu dosahuje asi 300 metrů krychlových z jedné tuny kalu.
Z vyhnívací nádrže se stabilizovaný kal přečerpává do uskladňovací nádrže, ze které je po zahuštění následně odváděn k jeho odvodnění na odstředivce.
Čistírenské kaly bývají využívány při respektování platné legislativy jako rekultivační substrát.
Proces biologického čistění odpadních vod v čistírnách je vlastně zintenzivněním a zrychlením procesů probíhajících běžně i v samotné přírodě.
Samočistící procesy probíhají v půdě, ve vodním prostředí a za součinnosti rostlin. Nicméně proces přírodního čištění je výrazně pomalejší, kdy mikroorganizmy postupně rozkládají a mineralizují organickou hmotu, uvolněné živiny jsou dále využívány vegetací.
Komentáře