Zdá se, že i legislativa na udržitelné řešení malých čistíren pozapomněla, a tak z ní vyplývá, že pokud bychom měli být důslední, je potřebné stejným způsobem jako čistírnu pro 200 tis. obyvatel řešit i čistírnu pro 100 nebo dokonce 5 obyvatel. Přitom se nabízí celá řada řešení kalové problematiky odpovídající velikosti lokality, zohledňující jak logistiku, tak i zemědělské a hygienické potřeby s celkově menšími dopady na udržitelnost.
Zajímavý je i vývoj myšlení směrem ke zdrojově orientovaným řešením. Zatímco mainstream v Evropě ještě směřuje k sušení spalování, další vývoj a výzkum je již více orientován na ochranu zdrojů. Ukazují to i první pilotní projekty s bezvodými řešeními využití exkrementů (černých vod). V příspěvku je uveden pilotní projekt z Hamburku, ale obdobných projektů je již celá řada, a to nejen v Asii, kde se stávají optimálním řešením lidnatých měst, ale i v dalších státech Evropy. Mohla by to ale být i inspirace pro nová satelitní městečka u nás, zejména tam, kde není kam vypouštět použitou vodu, nebo kde je vody nedostatek.
Pohled zhora
Byly vyvinuty způsoby, jak hygienizovat kal, a bylo je „potřebné“ někde uplatnit. Argumentace ohledně zdravotních rizik podporující hygienizaci pak přešla až do stádia podporujícího ještě razantnějšího řešení – spalování. Debaty kolem narůstající odolnosti bakterií vůči antibiotikům zvýšily naléhavost uplatnění předběžné opatrnosti i přesto, že cesta šíření bakteriálního znečištění přes půdu a rostliny je spíše teoretická a ve srovnání s jinými riziky, jako je přímý styk s nemocnými nebo pobyt na letišti nebo v městské dopravě, je minimální. Dtto i co se týká přímého styku s odpadními vodami, které odtékají nečištěné např. odlehčovacími komorami na jednotné síti, tam je také riziko násobně vyšší. Co se týká aplikace kalů, existují i rizika vyplývající z nebezpečí splachů z polí, ale optimálnější by bylo je eliminovat snížením eroze a způsobem aplikace než úplným vyloučením z koloběhu, protože by se spolu řešilo hned několik rizik spojených s erozí – fosfor, dusík, pesticidy.
Na druhou stranu, pokud vezmeme do úvah o udržitelnosti i logistiku aplikace kalů jako hnojiva, tak doprava bude hrát velkou roli a bude pochopitelné z logistických důvodů vzít do úvahy například i spalování kalů. Zohlednitelným hlediskem může být i výhodná výroba použitelného výrobku např. biocharu, který nahradí například jiný sorbent.
Další rizika aplikace kalů na půdu jako obsah mikroplastů, léků nebo hormonů jsou ve srovnání s riziky spojenými se zemědělskou produkcí (rezistentní bakteriální znečištění, léky, hormony) opět násobně menší, a těžké kovy a další chemické znečištění by mělo být řešeno jeho minimalizací u producentů. I když tady je otázkou, jestli máme zájem a jsme schopni opatření k minimalizaci znečištění průmyslem realizovat.
Výhody a nevýhody současných způsobů řešení kalů
V rámci prvotního třídění se dají rozdělit na aplikaci na (ne)zemědělskou půdu a na spalování. Dále je možno třídit i podrobněji. Přičemž každý ze způsobů má své výhody a nevýhody a jejich váha by pak měla pomoct při rozhodování v konkrétním případě. Mimo to jsou určitě ještě další kritéria, která by bylo možné (dobré) uplatnit a to např. vliv na uhlíkovou stopu, a tedy na ovlivnění klimatu.
Tab. 1. Výhody a nevýhody současných způsobů řešení kalů (viz Klärschlammentsorgung in BRD)
Způsob zpracování | Výhody | Nevýhody |
Využití v zemědělství nebo k jinému látkovému využití | Využití nutrientů a organických látek Nejnižší náklady na likvidaci Menší znečištění ovzduší dopravou | Zdravotní rizika Těžké kovy zůstávají v prostředí |
Monospalování | Odstranění škodlivých látek z oběhu Získání energie spalováním Získávání fosforu z popele je nová perspektivní činnost | Zničení organických látek v kalu Transport a ovlivnění ŽP Fosfor z kalu je zatím neprodejný |
Spoluspalování | Odstranění škodlivých látek z oběhu Získání energie spalováním a úspora jiných zdrojů energie Cenově výhodnější než monospalování | Není možné získávat z kalu suroviny a dtto ani z popele Doprava vede k zatížení lidí a životního prostředí |
Při hodnocení rizik je možné si uvědomit, že velikost rizika se mění s velikostí lokality. Čím větší čistírna, tím menší jsou nevýhody týkající se dopravy a oprávněnější obavy z těžkých kovů a dalšího neznámého znečištění a dtto i ze zdravotních rizik, a naopak u menších lokalit význam rizik z lidských činností je zpravidla menší a v porovnání s riziky ze zemědělské činnosti někdy i bagatelní. Nejlépe je to vidět, když si vezmeme jako limitní případ nejmenší možnou jednotku, a to jeden dům a například suchý záchod.
V pokračování článku se příští týden dozvíte o řešeních malých alomerací, solitérních domů a občasně obývaných staveb.
Foto: ilustrační/ redakce archiv
Seznam literatury:
Umweltbundesamt (UBA) (2013) Klärschlammentsorgung in der BRD – www.umweltbundesamt.de
WHO (2006). WHO Guidelines for the Safe Use of Wastewater, Excreta and Greywater - Volume IV: Excreta and greywater use in agriculture. World Health Organization (WHO), Geneva, Switzerland
Joensson, H., Richert Stintzing, A., Vinneras, B., Salomon, E. (2004). Guidelines on the Use of Urine and Faeces in Crop Production. Stockholm Environment Institute, Sweden
Käymäläseura.,H., The Use of Urine as Fertilizer ISBN 978-952-68658-5-0 str. 26
Käymäläseura.,H., Useand Maintence of Urine Diverson Dry Toilets and Composting Toilets, ISBN 978-952-68658-7-4 str. 21
Komentáře