Na stole úředníků Krajského úřadu v Ústí nad Labem leží žádost o rozšíření skládky v Tušimicích. Má jít o 60 tis. tun ročně do roku 2050.
Správní řízení ve věci podstatné změny integrovaného povolení pro skládku Tušimice se očekává, ale dosud nebylo zahájeno. Navýšení kapacity je nicméně zřejmě v mezích platného územního rozhodnutí, což znamená, že s rozšířením je počítáno.
Toto výhledové rozšiřování kapacity skládky je dost možná započítáno i ve výhledové kapacitě skládek uvedené v POH ÚK. A pravděpodobně se to týká i řady dalších skládek. Všechny mají obvykle své prostorové rezervy, často pokryté územním rozhodnutím, někdy i integrovaným povolením. Rozpor s POH ÚK tedy s velkou pravděpodobností neexistuje a nejde ani o veřejnou podporu.
Bohužel, takové tiché a téměř nepostihnutelné rozšiřování skládek je v příkrém rozporu se směrem evropského nakládání s odpady. Již proběhlo zjišťovací řízení, které vzhledem k uvedeným okolnostem skončilo rozhodnutím o dalším neposuzování. Je pravdou, že jakýsi spolek se odvolal, ale odvolání bylo v nedávné době pravomocně zamítnuto, takže právně je vše v pořádku, skládka se může rozšířit.
Vzhledem k tomu, že skládkování objektivně ničí životní prostředí ze všech jiných možností nakládat s odpadem nejvíce, vzhledem k tomu, že se takto připravujeme o obrovské množství materiálu, který můžeme využít jinak, vzhledem k tomu, že žádná země s vyspělým odpadovým hospodářstvím neskládkuje, je s podivem, jakým směrem se ubírá to naše.
V době, kdy byly plánovány skládky a jejich budoucnost, bylo skládkování téměř jediným možným způsobem. Situace je jiná. Skládkování je na nejnižším stupni hierarchie nakládání s odpady. Hrozí zde neveřejné, nediskutované, tiché a živelné rozšiřování skládek podle starých ale stále platných not. Evropa má ale už jinou partituru.
Foto: ilustrační/ Pixabay
Komentáře