Metodika tak popisuje a identifikuje klíčové otázky budování dobíjecí infrastruktury obcemi, popisuje vhodný postup při realizaci projektu zajištění výstavby a provozu dobíjecí stanice a navrhuje vhodný smluvní vztah se zhotovitelem a provozovatelem dobíjecí stanice. Metodika primárně směřuje na budování veřejné dobíjecí infrastruktury, přiměřeně lze však základní principy aplikovat i pro budování neveřejné dobíjecí infrastruktury určené výhradně pro potřeby samosprávy.
Jednou z klíčových iniciativ Zelené dohody pro Evropu a Strategie pro udržitelnou a inteligentní mobilitu Evropské komise pro snížení uhlíkové stopy v dopravě je podpora vozidel s nulovými či nízkými emisemi. Komise se zejména snaží zajistit, aby existovala infrastruktura potřebná k dobíjení těchto vozidel.
Postupný přechod od spalovacích motorů k automobilům s elektrickým pohonem se v současnosti jeví jako neodvratný. Lze předpokládat, že elektromobily se budou stávat dostupnějšími pro stále širší skupinu obyvatel, a to i díky zavádění podpůrných dotačních programů. Podíl elektromobilů na českých silnicích proto bude v nejbližších letech s velkou pravděpodobností strmě růst a ruku v ruce s tím bude růst i poptávka řidičů po dobíjecí infrastruktuře.
Jak uvádí Národní akční plán čisté mobility (NAP CM), řada opatření stimulujících rozvoj elektromobility by měla být realizována samosprávami. NAP CM navrhuje, aby samosprávy promítly elektromobilitu do svých dlouhodobých strategií a usnadnily rozvoj dobíjecí infrastruktury, zejména nastavením podmínek pro pronájem pozemků pro infrastrukturu, vyčleněním parkovacích stání, případně provedením vybraných přípravných prací. Podpora rozvoje elektromobility přitom pro samosprávy může přinést řadu výhod, ať už lokální bezemisní provoz a nižší úroveň hluku, nebo právě výše zmíněné uspokojení poptávky ze strany obyvatel.
Řada samospráv již dobíjecí stanice na veřejných parkovištích buduje. Existuje přitom několik variant, jak mohou postupovat. Některá řešení jsou však vhodnější než jiná. Jak zdůrazňuje NAP CM, důležitým nástrojem pro usnadnění rozvoje dobíjecí infrastruktury je osvěta a sdílení dobré praxe v podobě funkčních modelů podpory nebo spolupráce. Z tohoto důvodu je vydávána tato Metodika, která přináší doporučení a souhrn „nejlepší praxe“, které by měly zajištění budování dobíjecí infrastruktury krajům a obcím usnadnit.
Tato Metodika tak popisuje a identifikuje klíčové otázky budování dobíjecí infrastruktury obcemi, popisuje vhodný postup při realizaci projektu zajištění výstavby a provozu dobíjecí stanice a navrhuje vhodný smluvní vztah se zhotovitelem a provozovatelem dobíjecí stanice. Metodika primárně směřuje na budování veřejné dobíjecí infrastruktury, přiměřeně lze však základní principy aplikovat i pro budování neveřejné dobíjecí infrastruktury určené výhradně pro potřeby samosprávy.
Předmětem této Metodiky není popis aspektů budování dobíjecích stanic z pohledu stavebního práva. Těmi se zabývá Metodická pomůcka MMR – Dobíjecí stanice pro elektrická vozidla, účinná od 1. 1. 2021.[1]
Metodika pro obce budovaní dobíjecí infrastruktury_final.pdf
Příloha_Nájemní smlouva_final.docx
Komentáře