Hned v úvodu je třeba připomenout, že třídění odpadu je sice velmi záslužná věc, ale životnímu prostředí nejvíce pomůže, pokud odpad nevytváříme vůbec. To je stav, kterého nelze stoprocentně dosáhnout, proto je třeba snažit se mu alespoň přiblížit.
Rozdíl mezi tříděním a recyklací
Jako třídění odpadu označujeme oddělený sběr různých druhů odpadu. Recyklace je proces, kdy dochází k opakovanému (cyklickému) uvedení materiálu zpět do výrobního cyklu.
Do žlutého kontejneru PATŘÍ:
PET lahve a láhve od nápojů (mléko apod.)
Lahve je vždy nutné před vyhozením sešlápnout. Zmáčknutím lahví se ušetří místo v popelnici nebo kontejneru a není třeba platit za svoz vzduchu. Svozovému autu je jedno, jestli vyváží kontejner naplněný skutečným odpadem nebo veze pár nesešlapaných PET lahví a nezkomprimovaných obalů. Víčka od PET lahví se také třídí do plastů.
Z lahví se doporučuje sundat obal, tzv. rukávek, který tvoří překážku pro recyklaci. Jedná se o PVC folii. Otázka recyklace PVC je problematická, proto se PVC ukládá do směsného odpadu.
Kelímky od jogurtů, margarínů, lahůdek apod.
Neustále se řeší vymývání či nevymývání plastových obalů. Dá se říci, že běžné znečištění nevadí. To znamená spotřebovat veškerý obsah, který lze. Silně znečištěné obaly, zejména od tuků a olejů, do plastů nepatří.
Další výjimku tvoří obaly z bioplastů. Ty nesmí znehodnotit obsah žlutého kontejneru, protože se nejedná o stejný materiál. Bioplastů je velké množství druhů a jejich degradace/ recyklace probíhá zcela jiným způsobem.
Obaly od šamponů, tekutých mýdel a dalších drogistických výrobků, obaly od mycích a čisticích prostředků
Zbytky kosmetických látek je vhodné slít dohromady a v menším množství je lze vyhodit v sáčku do směsného odpadu, ve větším množství pak odvézt na sběrný dvůr. Pozor na tuby od zubní pasty, mohou obsahovat hliníkovou vrstvu.
Výjimku tvoří obaly od chemických a dalších nebezpečných látek – například barev, lepidel, ředidel, laků apod. Pokud je na obalu symbol přeškrtnuté popelnice, nejenže nepatří do plastů, ale nemůžete ho vyhodit ani do směsi. Patří mezi nebezpečné odpady – ty se nejčastěji odebírají ve sběrných dvorech.
Plastové tašky, sáčky a fólie
Nejsou k dispozici data, která by uváděla, kolik plastových sáčků končí v recyklačním procesu. Nejlepším řešením je proto snaha omezit používání plastových sáčků, tašek a folií. Lze je nahradit opakovaně použitelnými variantami.
Dále je vždy třeba dávat pozor na obaly z kombinovaných materiálů. Do plastového odpadu nepatří například sáčky od polévek, které mají vnitřní hliníkovou vrstvu.
Polystyren
Čistý obalový polystyren – například z nových spotřebičů, se běžně odkládá do nádob na tříděné plasty. Opět je třeba nezapomínat na co největší možnou úsporu místa v kontejneru, aby byl objem nádoby využit co nejlépe.
Výjimku tvoří silně znečištěné obaly od potravin, kde zejména tuk je překážkou pro následné zpracování. Ty je nutné vyhodit do směsného odpadu.
Do plastů také nepatří prázdné náplně do tiskáren. Ty díky svému složení není možné rozdrtit v běžné drtičce a kvůli obsaženým látkám by neměly skončit ani na skládce. Nejlepší řešení u originálních kazet přestavuje zpětný výkup tonerů, který realizují výrobci skrze své prodejce. Zodpovědným řešením je také využití renovací, což životnost tonerové kazety prodlouží.
Stavební polystyren také nepatří do žlutých kontejnerů. Jedná se o stavební odpad, který je třeba odvézt do sběrného dvora.
Zdroj: Kam s ním, Samosebou, Průmyslová ekologie
Foto: ilustrační/ redakce archiv
Komentáře