Obce a bioodpad II.: Proč vůbec třídit bioodpady?

Zákon o odpadech ukládá obcím povinnost soustřeďovat odpady odděleně. To znamená je sbírat, třídit a správně s nimi nakládat. Týká se to i biologicky rozložitelných odpadů, neboli bioodpadů, u kterých jejich třídění dává smysl proto, že tvoří značnou část směsných odpadů a jejich využití má velký potenciál.

Stále 30 % v SKO

V rámci biologicky rozložitelných odpadů (BRKO) můžeme rozlišovat dvě složky: rostlinou, čili zelený odpad, jako je tráva, listí nebo větve a živočišnou složku, do které patří kuchyňský odpad (slupky od brambor, zbytky jídel atp.) a odpad ze stravoven (gastroodpad).

Města a obce, jako původci odpadů, mají od roku 2020 povinnost zajistit celoroční třídění bioodpadu, a to minimálně těch rostlinného původu. Oddělený sběr bioodpadů mohou uskutečňovat prostřednictvím sběrných dvorů nebo sběrných nádob, případně pytlového sběru či odevzdáním v kompostárně. Vyhláška o podrobnostech nakládání s odpady dále obcím ukládá povinnost sběru jedlých olejů a tuků.

Potenciál pro separaci bioodpadů je nicméně stále velký. Ministerstvo životního prostředí si před nedávnem nechalo vyhotovit oficiální rozbor směsného komunálního odpadu, ze které vyplývá, že ve směsném komunálním odpadu (SKO) se stále nachází zhruba 30 % biosložky. Bioodpady jsou přitom významnou skupinou komunálních odpadů, kterou je třeba se zabývat, a to nejenom pro to, že to municipalitám ukládá zákon.

Cenná surovina

Tříděním bioodpadů dochází k tomu, že klesá množství SKO, čímž se snižuje množství skládkovaných odpadů. Pro obce to ve výsledku znamená nižší výdaje za skládkování. Zároveň je to posouvá k plnění stanovených třídicích cílů. Přehlédnout nemůžeme ani fakt, že při rozkladu bioodpadů uniká na skládkách metan, který je nebezpečný skleníkový plyn. Kvůli velkému množství vody nejsou biologicky rozložitelné odpady vhodnou surovinou ani pro energetické využívání.

Právě díky oddělenému sběr je možné bioodpady správně využívat a nakládat s nimi ekologičtěji, jelikož se pak mohou zpracovat v kompostárnách nebo bioplynových stanicích. Pokud se v bioplynové stanici nezpracují na elektrickou energii, teplo a biometan, mohou se z kompostáren v podobě kompostu vracet do půdy, zlepšovat její vlastnosti, zadržovat v půdě vodu a navyšovat organickou hmotu. Kompost z bioodpadů je tak cennou surovinou, která má navíc tu výhodu, že je lokální. „Nesmíme o bioodpad přicházet tím, že ho dáme černé popelnice,“ říká Jan Maršák, ředitel odboru cirkulární ekonomiky a odpadů na MŽP.

Několik příkladů

Zájem o třídění bioodpadů roste po celé České republice, některá města a obce jsou ale přece jenom o trochu dál. Například v Šumperku mají již několik let zavedeny nádoby na potravinový odpad. Třídění živočišné složky bioodpadů není přitom zatím v Česku plošně rozšířené. Město rozdalo kyblíky, do kterých mohou lidé ukládat potravinový odpad a následně vynášet do kontejneru. Bioodpad je pak zpracován v místní bioplynové stanici. Další příklady bychom nalezli v Teplicích, Opavě nebo v Olomouci.

Město Kopřivnici v letošním roce pokračuje s distribucí tzv. biokyblíků, čili malých nádob na sběr bioodpadu. Biokyblíky jsou určeny domácnostem v bytových domech a odpad z nich končí v kompostárně. Podobný pilotní projekt, který se snaží odděleně sbírat bioodpady v sídlištní zástavbě, spustily Pardubice před několika lety.

V následujících článcích a podcastech si například ukážeme, jak na třídění bioodpadů, přiblížíme možnosti jejich svozu nebo způsoby využití biologicky rozložitelných odpadů.

Projekt byl podpořen Ministerstvem životního prostředí.

Projekt nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.