Požádali jsme proto Michala Krišku Dunajského zÚstavu vodního hospodářství a krajiny, Vysoké učení technické v Brně, aby přiblížil možnosti, jak lze problematiku odpadních vod v malých obcích řešit.
Co nejvíce trápí malé obce v oblasti odvádění odpadních vod?
Většina malých obcí v České republice o velikosti do 500 obyvatel má již z druhé poloviny 20. století kanalizační systém vyřešen. Někde úspěšně, jinde se jedná o méně vhodné řešení. Z dnešního pohledu jsou tyto kanalizace považovány za nepříliš vyhovující řešení téměř všechny, protože většinou odvádí vodu:
vodu splaškovou, která je většinou předčištěna v rámci septiků u jednotlivých objektů,
vodu srážkovou, ať už se jedná o svody ze střech, komunikací nebo jiných zpevněných ploch,
balastní vody, dostávající se do kanalizace prasklinami, netěsnostmi, poškozením potrubí,
drenážní ze zastaralých a polo-zapomenutých melioračních systémů,
příležitostně zatrubněný vodní tok,
další nespecifikované vody, nestandardní situace a zdroje vod, prameniště, aj.
Z pohledu hospodaření s odpadní vodou je vždy vhodnější oddělení splaškové vody od ostatních (čistějších) vod. Povětšinou ale obce, které mají starší kanalizaci, vyhodnocují její využití jako jednu z ekonomicky výhodných variant řešení nakládání s odpadními vodami.
Jednotná kanalizace - bez deště Jednotná kanalizace - za deště
Pokud se obec rozhodne situaci řešit cestou ponechání původní (starší) kanalizace, musí na začátku přijít řada na monitoring kanalizace – kamerové zkoušky, které odhalí stav, poškození a celkovou „kondici“ kanalizace.
Když vyvstanou na základě tohoto monitoringu drobné poruchy, lze uvažovat např. o vyvložkování nebo opravě poškozených úseků kanalizace. Následně je možné připojit přímo na výusť kanalizace novou čistírnu odpadních vod. Ovšem je nutné počítat s tím, že ne každá čistírenská technologie zvládá pracovat se silně naředěnými odpadními vodami.
(Pokud je řeč o naředění, stávajícími kanalizacemi, které odvádí výše uvedené vody, může často protékat voda téměř „vypustitelná“ z pohledu kvality podle nařízení vlády 401/2015 Sb. o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech. Tabulka 1a v příloze č.1 uvádí přípustné a maximální hodnoty znečištění, přitom jsou známé situace, kdy jsou koncentrace znečištění v kanalizační soustavě nižší než tyto přípustné hodnoty.)
Je tedy možné nebo nutné stavět u staré kanalizace novou čistírnu odpadních vod?
Je potřeba se na situaci podívat z pohledu ekologie, resp. udržitelnosti kvality vody ve vodních nádržích, které se často nachází po směru proudění vodního toku. Naředěné a nečištěné odpadní vody v součtu vykazují v podstatě stejné znečištění (pro obec v jednotkách kg/den nebo t/rok), jako kdybychom postavili zcela novou kanalizaci pouze na splaškové odpadní vody. Znečištění je jen naředěné, ale jeho množství je stále stejné.
Pokud se tato voda dostává do vodních nádrží, způsobuje ve stojaté vodě eutrofizaci – rozvoj sinic a jednobuněčných řas, které snižují jakýkoli potenciál využití této vody (omezují koupání, vodárenské účely, závlahu, apod.). Není tedy rozumné považovat naředění odpadní vody v kanalizaci za zodpovědné vyřešení situace.
Z pohledu výstavby čistírny odpadních vod na takovéto kanalizace je potřeba být velice opatrný při výběru čistírenské technologie. Zásadním problémem je totiž provoz čistírny „na naředěné vodě“. Totiž, klasická čistírna odpadních vod, založená na procesu aktivace, není schopna spolehlivě fungovat, pokud na ni nepřitéká dostatečně zahuštěná odpadní voda. Nemluvě o kombinaci se silně rozkolísanými průtoky u obcí o 200 obyvatelích a menších.
Na druhou stranu, čistírny založené na pomalých procesech – dříve kořenové čistírny, dnes přírodní čistírny odpadních vod, nemají s naředěnými vodami žádný provozní problém, ba naopak. Jen je potřeba tuto skutečnost zohlednit při projektování.
Přírodní čistírna je potom sice jakoby předimenzovaná, proto tato skutečnost přináší částečně vyšší investice, než kdyby byla realizována na nové splaškové kanalizaci. Na řadu proto přichází srovnání ceny: Nová splašková kanalizace + malá čistírna vs. Stávající kanalizace + mírně větší čistírna.
Výhodou zmíněné „předimenzované přírodní čistírny“ je, že pokud by např. za 20 let došlo k výstavbě nové splaškové kanalizace, přírodní čistírna se nemusí vůbec upravovat. Bez zásahů bude fungovat i nadále s vysokou účinností – množství živin bude stále stejné, jen voda bude koncentrovanější.
Ale co když obec nemá kanalizaci vůbec?
Pokud obec nemá vůbec vybudovanou kanalizační soustavu, potom by v podstatě měla uvažovat s novou splaškovou kanalizací. Jednotné kanalizační potrubí není již podporováno, klade se důraz na zadržování vody v rámci pozemků (voda ze střech pro závlahu), případně voda z komunikací by měla být pomocí mělkých průlehů vsakována přímo v místě vzniku. Toto je moderní trend, cílem je jeho rozšíření u všech obcí, které se rozhodují pro novou kanalizaci a čistírnu. Je to správné řešení, protože jedině takto se zajistí zadržení vody v městské a obecní krajině.
Následně, na konci nově budované splaškové kanalizace je již nezbytnou součástí i nová čistírna odpadních vod. Obce mohou volit mezi klasickými technologiemi (mechanicko-biologická ČOV), anebo výše uvedenými přírodními čistírnami. Po stránce investiční jsou náklady na obě technologie srovnatelné.
Pokud je v zájmu obce úspora na provozu čistírny (levnější stočné pro obyvatele obce), potom je prokazatelně vhodnější řešení přírodní čistírnou odpadních vod. Provoz přírodní čistírny u obce kolem 200 obyvatel vyžaduje kontrolu 2x týdně (cca 30 minut), odčerpání kalů 4x ročně (4 hodiny za rok), kosení vegetace na filtrech (1x za dva roky), údržba areálu a další drobné práce. Bez odpisů může vycházet stočné u přírodní čistírny v rozmezí 5 – 18 Kč.
Nelze opomenout, že dnes je u přírodních čistíren již vyřešen problém s celkovým dusíkem i fosforem. V kombinaci se zadržováním a vypařováním vody přítomnou vegetací a minimální provozní uhlíkovou stopou se z pohledu životního prostředí jedná o obrovskou službu přírodě.
Pokud je vypsán dotační titul na ČOV pro max. 50 osob, je možné vybudovat více ČOV v rámci obce?
Obecně známým faktem je: čím větší čistírna, tím levnější provoz v přepočtu na jednoho člověka a současně tím spolehlivější výsledky na odtoku. Malé čistírny nejsou proto příliš preferovány jako náhrada jedné velké čistírny. Toto ovšem platí pouze pro mechanicko-biologické čistírny odpadních vod. Přírodní čistírny fungují stejně pro 5 nebo 5 000 obyvatel. Je to proto, že s počtem obyvatel přímo rostou dimenze jednotlivých objektů. Jeden připojený člověk vyžaduje plochu filtru 4 m2, 10 lidí 40 m2, atd.
Provozovat čistírnu pro 50 obyvatel, založenou na mechanicko-biologické technologii, může být provozně komplikované a dlouhodobě ekonomicky neudržitelné (nebo složitě udržitelné). Naopak, přírodní čistírna pro 50 obyvatel vyžaduje max. 1x týdně kontrolu, podle potřeby 2x ročně odkalení (na vlastní kalové pole, nikam se nic neodváží), kosení rostlin 1x za dva roky a další časově nenáročné drobnosti. Do 50 obyvatel je zejména v zahraničí řešeno čištění odpadních vod právě přírodními čistírnami, čistícími mokřady, apod.
Obce o velikosti do 200 obyvatel jsou většinou zasazeny do krajiny tak, že voda odtéká do několika směrů. V takové situaci je rozumné (ekonomicky výhodnější) rozdělení čistírny na částečně decentralizovaný systém – např. 4 dílčí čistírny pro 50 obyvatel. Provozovatel sice musí při kontrole projít čtyři čistírny, ale i tak se jedná o levnější řešení ve srovnání s budováním složité kanalizační soustavy, vedoucí splašky na jednu čistírnu.
Může obec vyřešit pouze část obce, např. výstavbou jedné této dílčí ČOV?
Není zodpovědné ani spravedlivé zajistit čištění vody pouze části obyvatel. Spoluúčast na financování čistírny, tj. peníze z rozpočtu obce, by měly být rozdělovány mezi všechny obyvatele rovnoměrně. Lze si položit otázku: „jak k tomu přijdou ti, co nebudou odkanalizováni? Obec bude spolufinancovat z obecního rozpočtu kanalizaci pro sousedy z opačného konce obce a pro ostatní ne?“. Je tedy rozumné např. zpracovat projekt na celou obec, každá čistírna může být samostatným stavebním objektem (označeným v projektové dokumentaci) a obec může žádat o dotaci na každou čistírnu s dílčí kanalizací zvlášť.
Pokud je situace taková, že např. 30 % obce je řešeno hustou zástavbou a zbývající zástavba je velice řídká, nevyplácí se stavět kanalizaci pro celou obec, ale vhodné je i rozdělení na více menších čistíren – např. pro skupinky domů. Hned na začátku je ale potřeba vyřešit provozování obce, přístup provozovatele na cizí pozemky apod. Takto specifických situací je nesčetně, ale o tom třeba někdy příště.
Rozhodně je potřeba zdůraznit, že poskytovatelé dotačních titulů nemohou diskriminovat konkrétní technologii a upřednostňovat jinou. Proto přírodní čistírny jsou v poslední době na vzestupu, ukazuje se jejich potenciál právě pro malé obce. Následujeme tak státy, kde tuto situaci s malými obcemi řešili před 20 lety.
Foto: zdroj Archiv firmy Conwe s.r.o.
Komentáře